Můj příběh

 

Jmenuji se David Svoboda a až do svých dvaceti let jsem žil normální život. V pomaturitním období a s nástupem do první práce se u mě začaly objevovat psychické problémy. Bohužel jsem o nich tehdy nedokázal mluvit ani se nikomu svěřit se svým trápením. Vygradovalo to až v nešťastný moment, kdy jsem se pokusil vzít si život drastickým způsobem. 

Jen díky zázraku jsem přežil a ocitl se na jednotce intenzivní péče ORL. Tam mě čekal, chvíli po operaci, první pohovor s psychologem v životě. Byla to pro mě neskutečná úleva se se vším svěřit poté, co jsem si své tajné myšlenky nosil déle než rok jen v hlavě. Ještě tu noc jsem po delší době usínal klidným spánkem.

Po několika dnech jsem byl přemístěn z budovy ORL na hospitalizaci do budovy psychiatrie. Začala má léčba a vyvíjela se slibně až do pár týdnů po mém propuštění. Tehdy se začal stav nejdříve rapidně lepšit, nálada začala být povznesená, později až euforická. Takto jsem fungoval ještě nějakou dobu, než si okolí všimlo, že něco není v pořádku a po naléhání jsem navštívil psychiatrii, kde pro ně nebyl problém určit rozjetou mánii a mně stanovit novou diagnózu – Bipolární afektivní porucha.

Začal život jako na horské dráze. Z právě probíhající mánie mě  v nemocnici dostali během několika týdnů. Netrvalo to dlouho a pomalu se o slovo hlásila deprese. Hnusná, temná, energii požírající, skoro rok trvající deprese. V tomto duchu jsem zažil několik cyklů, než jsem se dočkal období první remise, trvající déle než rok. V tom období jsem si dal život opět do pořádku.

Jak už to ale bývá, nic netrvá věčně a přišly další pády a po nich další vzlety. Při jednom takovém vzletu po propuštění z hospitalizace z důvodu středně těžké deprese, kde se můj stav zlepšil, přišel nápad začít psát blog o nemoci pro své přátele a známé a šířit tak osvětu. Postupně jsem dostával čím dál hezčí zpětnou vazbu a přišlo i několik pobídnutí zkusit napsat knihu. Nejprve jsem si to nedokázal představit, ale té myšlenky jsem se nemohl zbavit a nakonec mě donutila vymyslet koncept, začít psát první řádky a hlavně si věřit. Světe div se, kniha spatřila světlo světa a prvotní ohlasy byly úžasné. Zde si je můžete přečíst.

Citlivá zpověď jednoho blázna je psaná ve dvou časových linkách, ve kterých se kapitolu po kapitole střídají bezstarostné dětství a dospívání s dějovou linkou od propuknutí nemoci. Na vlastní kůži tak máte možnost pocítit kontrast v povaze a chování člověka, který si prochází něčím podobným. Můžete se mnou nahlédnout za zdi psychiatrického oddělení, prožít se mnou veselé i smutné chvíle, zachytit euforie i propady na úplné dno.

Kvůli otevřenému konci současné dějové linky první knihy začaly přicházet od prvních čtenářů otázky na pokračování. To mě velice potěšilo, jelikož jsem byl předem rozhodnutý druhý díl napsat, hlavně z důvodu velkého terapeutického vlivu na psychiku. Vznikla tak Ještě citlivější zpověď jednoho blázna, která nese podtitul terapie psaním. A tím se dostáváme až do současnosti. Děkuji, že jste dočetli až sem a budu rád, když si knihu/knihy objednáte a ještě radši, když mi poté necháte zpětnou vazbu :-)